Příjmení:Božek (Bożek)
Jméno:Josef (Józef)
Titul:
Pseudonym:
Datum narození:1782-02-28
Datum úmrtí:1835-10-21
Místo narození:Biery (Województwo Śląskie, Polsko)
Místo úmrtí:Praha
Místo působení:Těšín, Brno, Praha
Vymezení:vynálezce, mechanik, konstruktér
Kategorie: průmysl a podnikání, věda a technika,
Život:

Nar. v rodině bierského mlynáře Mikuláše (Mikołaja) a jeho druhé ženy Marie, roz. Dudové, z Těšína. Pokřtěn byl v katolickém kostele v sousední vsi Grodziec. Díky přímluvě Leopolda Johanna Sherschnika byl 1799 přijat na studia na gymnáziu v Těšíně, kde také sestrojil své první mechanismy. Po ukončení gymnázia zamířil na Sherschnikovo doporučení do Brna, kde 1803 zahájil studia matematiky a mechaniky na ústavu známého moravského národohospodáře prof. Christiana Carla Andrého. 1804 odešel do Prahy, kde studoval logiku a filozofii na Fil. fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Na studia si nejdříve vydělával opravami hodin a hodinek, poté se stal na doporučení Josefa Dobrovského vychovatelem tří synů hraběte Karla Josefa Clam-Martinice. 1805 nebo poč. 1806 opustil místo vychovatele i fil. studia a nastoupil na Královském českém stavovském technickém učilišti, v jehož čele stál prof. mechaniky Franz Josef Gerstner. Na jeho popud se vyučil hodinářem u pražského mistra Petra Heinricha a obdržel mistrovské oprávnění. Na polytechn. institutu, kde také sestrojil většinu ze svých 40 mechanismů, setrval až do své smrti. První model postřihovacího stroje pro výrobu sukna či kapesní hodinky vlastní konstrukce sestrojil Božek již v Brně nebo v Těšíně. Mechanismy zkonstruované v Praze pak lze rozdělit do několika skupin. Jednalo se o nejrůznější modely strojů a zařízení pro didaktické účely, užívané v laboratořích pražské polytechniky, chronometry, protézy pro invalidy, dopravní prostředky, samohyby a vodárenská zařízení. Do dnešních dnů se zachovaly v provozuschopném stavu např. hodiny klementinské hvězdárny, věžní hodiny karlínské Invalidovny, umělé hodiny pražské lékárny U Jednorožce či hodiny na Bílé věži v Hradci Králové. K Božkovým zásluhám patří, že jako první použil v kyvadlových hodinách tzv. Grahamova háku, vyrobil kapesní hodinky (přenosný budík v kovové schránce), jejichž pero se mohlo natahovat pohybem ruky při chůzi, a také jako první začal v hodinkách užívat rubínových ložisek. Vyvinul rovněž na svou dobu velmi dokonalé mechanické protézy pro invalidy. Známa je např. umělá paže pro hrdinu napoleonských válek a osvobozovacích bojů Řeků proti turecké nadvládě knížete Alexandra Ypsilantise. Zejména proslul jako konstruktér parních samohybů. S parním strojem se poprvé seznámil kolem 1812, kdy byl pověřen sestavením a doladěním zařízení, které přivezl Georg August de Longueval hrabě Buquoy z Anglie. Pomineme-li parní lokomobilu Francouze Josepha Cugnota, která měla při zkušební jízdě 1769 značné problémy, byl Božek rovněž prvním na evropském kontinentu, kdo sestrojil provozuschopný čtyřkolový parní automobil, vyznačující se revolučním řešením přenosu energie z dvouválcového parního stroje na zadní nápravu (kliková hřídel). Parovůz byl poprvé veřejnosti představen 17. 9. 1815 v pražské Královské oboře (Stromovka). 1815 - 1817 zkonstruoval také dva parní kolesové čluny poháněné dvouválcovým ležatým parním strojem s klikovým mechanismem vlastní konstrukce. První cca 1,5 m dlouhý model člunu úspěšně předvedl na rybníku v pražských Valdštejnských zahradách, druhý (délka 13,27 m, šířka 2,84 m) společně s lokomobilou 1. 6. 1817 na Vltavě u Císařského mlýna v Královské oboře. Během průtrže mračen mu však byla odcizena pokladna se vstupným. V návalu vzteku zadlužený Božek parní vůz rozbil a k experimentům s využitím parního stroje v dopravě se již nikdy nevrátil. Další oblastí jeho zájmu byla konstrukce vodárenských zařízení. Zhotovil mimo jiné progresivní systém odtlačného zařízení pro novomlýnskou vodárnu v Praze. Když byly 1820 - 1823 a 1828 - 1830 budovány koněspřežné dráhy České Budějovice - Linec a Praha - Lány, navrhl pro ně řadu prototypů a modelů železničních vozů. Josef Božek se 1808 v Praze oženil s Josefinou, roz. Longovou, s níž měl syny Františka (1811 - 1886) a Romualda (1814 - 1898). Zemřel 1835 poté, co si při úpravě staroměstské vodárny přivodil těžký zápal plic. Pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze. V otcových šlépějích šli i oba synové. František se věnoval mechanice, zejména hodinářství, a převzal také otcovo místo na pražské polytechnice. Romuald vedl rodinnou hodinářskou a jemnomechanickou dílnu. Navrhl řadu konstrukcí vodárenských strojů, dopravních prostředků, chronometrů, lékařských a hudebních nástrojů ad. 1864 se podílel na přestavbě pražského orloje, svou kariéru zakončil jako inspektor pražských vodáren. Božkův život se stal námětem řady uměleckých děl. Český prozaik Jaroslav Raimund Vávra napsal 1947 historickou fresku Posel úsvitu - Mechanikus Josef Božek, podle níž natočil 1950 Josef Krška film Posel úsvitu, který získal 1951 ocenění za životopisný film na VI. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Polská autorka Zofia Kossak-Szczucka (známá také jako Zofia Kossak-Szatkowska) učinila Josefa Božka hrdinou povídky Czarodziej (Divotvůrce), otištěné 1948 ve sbírce povídek Nieznany kraj (Neznámý kraj). Božkova osobnost se objevuje také v díle polsky píšícího spisovatele z Těšínska Gustawa (Augustyna) Morcinka. 1986 byla Josefu Božkovi na budově Dom Działacza Kółek Rolniczych v Bierech odhalena pamětní deska.

Literatura:Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada, sešit 9. (21). Ostrava, Ostravská univerzita 2006. 167 s.; Bolek, A.: Josef Božek (1782-1835). In: Těšínsko, 1976, č. 3, s. 11 - 18; Ondřeka, Z.: Josef Božek: Zapomenutý "český mechanikus"? In: Těšínsko, 2005, č. 4, s. 21-22; Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy. [1. díl], A-M. vyd. 1. - Ostrava: Ústav pro regionální studia Ostravské univerzity, 2005. - 586 s.: il.; Gamrot, Č.: Konstruktér Božek se narodil na Těšínsku. In: Horizont, 17.3.2015, s.11; Navrátil, B.: Před dvěma sty lety vyjela na Vltavu Božkova paroloď. In: Karvinský deník, 10.6.2017, s. 4