Jak nám škodí prach v ovzduší

Atmosférický aerosol je obecně definován jako soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti v rozsahu 1 nm až 100 µm, suspendovaných (tj. vznášejících se) v atmosféře minimálně po dobu umožňující jejich detekci. Velikostní a chemické složení částic aerosolu závisí na zdroji emisí, avšak složení ani velikost částic nejsou stálé, ale mění se v čase vlivem chemických a fyzikálních procesů. Zdroje anorganických a organických částic jsou jak přírodní, tak antropogenní, nicméně v České republice, stejně jako v celé Evropě, pochází většina částic z antropogenních zdrojů.

Částice se dělí podle původu na primární (emitované zdroji), sekundární (vznikající chemickými a fyzikálními reakcemi v atmosféře) a resuspendované (reemise, znovuzvíření částic po jejich usazení). Hlavními antropogenními zdroji jsou spalovací procesy (průmyslové i domácí), spalovací motory (doprava), fugitivní emise z průmyslu, nakládání a vykládání zboží, báňská činnost a stavební práce.

Částice bez rozlištění velikosti se označují jako prašný aerosol (PA) nebo tuhé znečišťující látky (TZL) resp. PM (z anglického particulate matter). Pro částice, které v důsledku zanedbatelné pádové rychlosti přetrvávají dlouhou dobu v atmosféře, je zavedeno pojmenování suspendované částice. Tyto částice byly dříve výstižně nazývány polétavým prachem. Frakce částic menších než 10, 2,5, resp. 1 µm se označují PM10, PM 2,5, resp. PM1. Částice velikosti 2,5 a 10 µm se označují hrubá frakce, částice velikosti 0,1 až 2,5 µm jemná frakce a částice menší než 0,1 µm velmi jemné částice.

Srovnejte velikostní frakce částic s lidským vlasem a zrnkem písku na tomto obrázku:

Zdravotní dopady
Škodlivý účinek částic závisí na jejich velikosti, složení a případně morfologii. Pomineme-li cestu vstupu do organizmu prostřednictvím potravy, která se dá před kontaminací do značné míry chránit, jsou hlavním vstupem do těla dýchací orgány. Cesta od nosní a ústní dutiny přes průdušky až do plicních sklípků vytváří přirozené překážky pro částice tak, že jen nejmenší částice se dostávají až do plic. Čím jsou částice menší, tím hlouběji do organizmu pronikají, a tím větší je riziko jejich negativního zdravotního dopadu. Frakce částic velikosti 2,5 až 10 µm ovlivňuje převážně dýchací cesty a plíce, částice menší než 2,5 µm převážně ovlivňují kardiovaskulární systém a velmi jemné částice s velikostí menší než 0,1 µm prostupují do krve a ovlivňují tak přímo jednotlivé orgány. Rizikovost částic je zvyšována dalšími na ně navázanými škodlivými látkami, jako jsou např. polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy. Suspendované částice mohou způsobit zvýšenou produkci hlenu a sníženou samočisticí schopnost dýchacího ústrojí, což usnadňuje vznik infekce. Recidivující akutní zánětlivá onemocnění mohou vést ke vzniku chronické bronchitidy a chronické obstrukční nemoci plic s následným přetížením pravé srdeční komory a oběhovým selháváním. Tento vývoj je současně podmíněn a ovlivněn mnoha dalšími faktory jako je stav imunitního systému, alergická dispozice, expozice v pracovním prostředí, kouření apod.

Informace pro tento článek byly čerpány z materiálů ČHMÚ a Zdravotního ústavu Ostava.

05.06.2017

autor: Kostelencová Irena
Social Media Auto Publish Powered By : XYZScripts.com