Suburbanizace pohlcuje krajinu a ničí naše životní prostředí

Půda, o kterou naší předkové pečovali a jež živila celé generace, dnes ničí nekontrolovatelně šířící se individuální zástavba. Roztroušená zástavba byla typická pro Slezsko v minulých stoletích, ale naši předci současně žili v souladu s přírodou. V 21. se tato zástavba příliš  zahušťuje století a ohrožuje krajinu i její obyvatele. Řešením je vytipovaní lokalit navazující na stávající městskou zástavbu a vybavenou potřebnou infrastrukturou.

Suburbanizace

Suburbanizace je jev, proti kterému bojují nejen ekologové, ale také řada oborníků zabývajících se urbanizmem a územním plánováním, vodohospodáři a lidé, pro které udržitelný rozvoj není jen prázdné slovo.  Suburbanizace  jednoduše řečeno je nekoncepční „rozlézání se“ měst do volné krajiny.

Nový trend bydlení – mít vlastní  dům se zahradou, v krásném prostředí, na klidném místě, daleko od  hlučného města – má za následek, že i ve volné krajině na polích a loukách, vyrůstají satelitní čtvrtě nebo jednotlivé domy nejprve jako  rozptýlené stavby. S postupem času se zástavba postupně zahušťuje až vytvoří něco, čemu se říká  neuspořádaná sídelní kaše, která není ani volnou krajinou, ani městem. Suburbanizace přináší mnoho problémů.  Dokonce vznikly s touto problematikou webové stránky www.suburbanizace.cz.

V některých obcích se po prvních negativních zkušenostech vzpamatovali a poměrně rychle tento jev už zastavili.

Půda mizí  před očima

Zprávy o stavu životního prostředí, které vydává Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR, varují.  V republice je v současné době zastavěno kolem 5000 km2 zemědělských ploch a  každý den se zastaví dalších 11 ha a tento trend dále  nezadržitelně pokračuje. Přitom trvá 100 i více let než se vytvoří centimetr půdy.  Takže půda, kterou využíváme, se tvořila tisíce let a je jen otázkou času, kdy ji při současném trendu výstavby zabetonujeme, zaasfaltujeme. Zástavba je nevratný  proces a  jednou zastavěnou půdu už těžko budeme moci znovu využívat.

Negativní dopady na životní prostředí

Masivní výstavba rodinných domů, obchodních či průmyslových objektů ve volné krajině  s sebou nese mnoho  negativních dopadů na životní prostředí. Je to nejen změna krajinného rázu, ale i zhoršování vodních poměrů, lokální změny klimatu, znečištění vod, mizení rostlinných a živočišných druhů,  zhoršení stavu ovzduší, nárůst hluku, světelného znečištění a s tím související  zhoršování zdravotního stavu obyvatel.

Město se vrací

Lidé utíkají z města do volné krajiny, ale s hustnoucí zástavbou mizí výhledy, příroda, čisté prostředí a klid. Postupem času se domkaři znovu ocitají v objetí zástavby. Tímto způsobem nevzniká nic jiného než „paneláky naležato“, které jsou oproti klasickým sídlištím ještě horší. Nemají veřejná prostranství, kde by se lidé mohli setkávat a chybí zde společenský život.  Negativní vlivy dříve či později  rezidenty znovu dostihnou a pak už nebude kam utíkat, protože volná krajina časem zmizí, jak se to na mnohých místech našeho kraje stalo. Přes všechna varování odborníků a negativní zkušenosti s tímto typem výstavby nejen v zahraničí, ale i u nás, občané dávají stále nové a nové požadavky na vymezování zastavitelných ploch v územních plánech.

Trpí  i lidé ve městě

U drobící se volné krajiny klesá i její atraktivita pro rekreaci. Ubývá klidných míst, pěkných zákoutí a výhledů. Místo pohledu do volné krajiny či na rozkvetlou louku se stále častěji díváme na domy a ploty. Každý chce samozřejmě  stavět v místě, které se mu zalíbilo, jenže pokud bude tento trend pokračovat dále, tak žádné výhledy a pěkná místa v našem okolí nezůstanou. Pokud se chceme projet na kole nebo se jen tak projít, musíme se mít na pozoru před projíždějícími automobily a pustit menší  děti samotné na kole je nemalé riziko.

Znamená to nestavět?

Neznamená, ale musí jít o výstavbu šetrným způsobem ke krajině i k lidem. Je třeba se nejprve zamyslet nad tím, aby lidé z měst neutíkali do volné krajiny, ale naopak se v ní hospodařilo a sloužila k užitku a rekreaci. Pak je třeba se zamyslet nad tím, jestli opravdu není dostatek vhodných míst k bydlení a zda už není jiné řešení než vymezit nové pozemky pro výstavbu.  Pokud už je opravdu třeba stavět,  tak takovým způsobem, že se naváže na stávající  městskou zástavbu a taková lokalita se kompletně vybaví potřebnou infrastrukturou.

Navíc se setkáváme s případy, kdy si občan umane stavět na samotě a postupem času zjistí, jaké problémy mu to přináší. Nemá napojení na kanalizaci, plyn, autobus je daleko, nemá vhodnou přístupovou cestu a obrací se na město, aby mu za vystavilo i stovky metrů dlouhou asfaltovou cestu, která může přijít na milióny korun a ještě ji za nemalé prostředky udržovalo.

Moravskoslezský kraj patří v ČR mezi tři kraje s největším podílem suburbanizace. Ostravská pánev včetně Českého Těšína patří mezi silně urbanizované území se všemi negativními dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel a mnozí kvůli špatnému prostředí náš kraj opouštějí.  V okolí Českého Těšína už moc volné krajiny nezbývá. V posledních letech se stále skloňuje pojem “Udržitelný rozvoj“. Je tento rozvoj opravdu udržitelný nebo si jen  pod vidinou krátkodobého zisku a blahobytu podřezáváme svoji  pomyslnou větev? Není lepší půdu  prodat  či pronajmout místnímu zemědělci a koupit si pak jeho produkty nebo na ní začít rovnou hospodařit?  Zkusme se nad tím zamyslet  a uvědomme si, že příroda se bez nás  velmi ráda obejde, ale my bez ní ne. Půdu, o kterou naší předkové pečovali a jež živila celé generace, je třeba chránit i pro další pokolení, novou nám už nikdo nedá.

Daniel Křenek

březen 2017

Použité zdroje: Zpráva o životním prostředí v roce 2009, Vydala Agentura ochrany přírody ČR. www.suburbanizace.cz

autor: Křenek Daniel
Social Media Auto Publish Powered By : XYZScripts.com