Příjmení:Kotula
Jméno:Karol
Titul:
Pseudonym:
Datum narození:1884-02-26
Datum úmrtí:1968-12-08
Místo narození:Těrlicko
Místo úmrtí:Warszawa (Polsko)
Místo působení:Těšín, Rakousko, Dobromyśl (Polsko), Orlová, Poznań (Polsko), Łódź (Polsko), Těrlicko
Vymezení:evangelický duchovní - biskup, vojenský kaplan, společenský činitel, spisovatel
Kategorie: kultura, veřejná činnost,
Život:

Narozen v rodině Jana Kotuly, učitele v Těrlicku a Bludovicích. Evangelickou školu navštěvoval v rodné vesnici, poté studoval německé gymnázium v Těšíně(1897-1905) a teologii ve Vídni a Halle (1905-1909). Po studiích zůstal u faráře Kinzenbacha v Gallneukirchen (Rakousko) jako jeho pomocník. Po ordinaci 1910 působil jako vikář u seniora A. Glajcara v Dobromyślu (Polsko), odkud byl ředitelstvím nově otevřeného pol. gymnázia Juliusza Słowackiego v Orlové povolán na místo prefekta (1912). Vedle svých školních povinností se zde výrazně angažoval v mládežnickém hnutí. Od školního r. 1912-1913 působila při orlovském gymnáziu i Otrłowska Drużyna Skautowa imienia Tadeusza Rejtana, jejímž zakladatelem byl zdejší prof. Roman Pollak. Od 1913 v tomto oddílu působil i Karol Kotula, nejprve jako pozorovatel, později jako aktivní člen. Počátkem 1. svět. války byl povolán do rakouské armády, kde sloužil jako voj. kaplan na vých. frontě. Brzy se vrátil a od 1916 pracoval zase jako skautský vedoucí. Na podzim 1917 musel předat tuto funkci Andrzejowi Długopolskiemu, když byl opětovně povolán do voj. služby. Po návratu z války byl v létě 1919 vyslán do Poznaně jako poradce, později vizitátor, pro organizaci pol. školství na nově Polsku přidělených záp. územích. Za jeho působení v Poznani byl založen Związek Ewangelików Polskich (1919), jehož byl prvním předsedou, dále byl v Ostrzeszowě zřízen učitelský seminář (1920) a v Kobylagórze charitativní ústav - Dom sierot (1921). Díky jeho intervenci bylo v Odolanowie obnoveno vydávání časopisu Nowiny. Za zásluhy o rozvoj pol. školství mu bylo uděleno vyznamenání Polonia Restituta. Téhož roku odešel z Pozaně do Łodzi, kde se snažil zabránit germanizaci pol. obyvatelstva místní něm. většinou. Poč. 2. svět. války opustil Łódź, putoval po Polsku, až se nakonec vrátil do rodného Těrlicka, kde nalezl podporu u své staré matky. V květnu 1945 se vrátil do Łodzi. Později z pověření pol. vlády organizoval círk. život v Horním Slezsku. 1951 ho varšavská konzistoř jmenovala biskupem Církve evangelicko-augsburské v Polsku (Kościół ewangelicko-augsburski w Polsce). 1954 mu bylo uděleno za celoživotní činnost státní vyznamenání - Złoty krzyż zasługi. 1959 mu Křesťanská teolog. akademie ve Varšavě (Chrześcijańska Akademia Teologiczna) udělila hodnost doktora honoris causa. V 1959 se vzdal úřadu biskupa a odešel na odpočinek. Zemřel několik měsíců po smrti své ženy Anny, dcery básníka Jana Kubisze. Jeho pohřeb se konal 13. 12. 1968 ve Varšavě. Po celou dobu své profesionální aktivity byl neúnavným publicistou. Už před 1. svět. válkou se objevily jeho články v pol. evang. časopisech Słowo żywota a Poseł Ewangelicki. Později byl korespondentem Głosów Kościelnych, Ewangelika Górnośląskiego, Przeglądu Ewangelickiego. Je autorem samostatných náboženských a vědeckých publikací.

Literatura:Jaworski, K.: Jak speniają się marzenia. In: Zwrot, č. 5, 2002, s. 65-67 Jasiński, Z.: Mały leksykon nadolziański. Opole, Wyższa Szkoła Pedagogiczna 1990. 200 s. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. - D. 5. Ostrava, Ostravská univerzita 1998. 146 s.
Social Media Auto Publish Powered By : XYZScripts.com