Příjmení:Winkler
Jméno:Jan
Titul:
Pseudonym:
Datum narození:1794-11-18
Datum úmrtí:1874-01-04
Místo narození:Vsetín
Místo úmrtí:Návsí (okr. Frýdek-Místek)
Místo působení:Slovensko, Maďarsko, Bielsko - Biała, Lipsko, Vsetín, Návsí u Jablunkova, Těšín
Vymezení:národopisný pracovník, kazatel
Kategorie: kultura, školství,
Život:

Nar. ve Vsetíně v soukenické rodině. Otec Joesf a matka Alžběta se po vydání tolerančního patentu přihlásili k evangelickému augsburskému vyznání. Navštěvoval vsetínskou evangelickou školu, ve studiích pokračoval na Slovensku, nejprve od 1808 v Trenčíně, po dvou letech v Kežmarku, od 1811 v maďarské Sabolči za Tokajem, od 1813 na katolické akademii v Košicích, v následujícím roce přešel na evangelické kolegium do Prešova. 1815 ukončil studia na Slovensku a nastoupil učitelské místo na evangelické škole v Bílsku. Udržoval přátelský kontakt s těšínským učitelem Josefem Františkem Šimkem a s Františkem Palackým, kterého chtěl získat jako svého zástupce v učitelském působení v Bílsku po dobu univerzitních studií v Lipsku. Nakonec z iniciativy Palackého jeho zástupcem v Bílsku 1818 stal Jan Szepessy. Bohoslovecká studia dokončil 1820, přes Prahu se vrátil do rodiště, kde mu bylo svěřeno kazatelské místo. 1821 se oženil s Annou, dcerou hodslavického kazatele Jana Pilečky. Po konfliktu s nadřízenými katolickými církevními úřady přijal 1826 kazatelské místo v Návsí u Jablunkova, kde vystřídal odcházejícího přítele J. F. Šimka. J. W. se věnoval také učitelské činnosti na těšínském evangelickém gymnáziu, kde vučoval zpěvu. Z jeho podnětu tu vznikl i studentský čtenářský spolek, rozvíjející ideu slovanské vzájemnosti v kotlárovském duchu. W. aktivita vzrostla zejména v rev. r. 1848, angažoval se v souvislosti s přípravou voleb do zemského sněmu, mj. autorstvím spisku Poznaczenie życzeń siedlaków zgromadzonych w Cieszynie dla wolenia wysłańca do Opawy, uvádějícím základní požadavky včetně zrušení roboty bez náhrady. Revoluci však odmítl, zvláště Kossuthovo povstání, s porozuměním přijímal akce proti němu. V osvětové činnosti pokračoval i po porážce revoluce, přispíval do časopisů, např. nově založeného Tygodniku Cieszyńského, později do jeho pokračovatelky Gwiazdky Cieszyńské, i do Moravských novin. Ve změněných polit. poměrech 60. let se chřadnoucí W. již výrazněji neuplatnil. Zůstal věrný svému prorakouskému konzervativnímu přesvědčení, spatřujícímu oporu českého národa v rakouské říši. Oslavil ještě v Návsí 1870 padesát let kazatelské činnosti a dodatečně obdržel i zlatý záslužný kříž, po dlouhé chorobě zemřel 4. 1. 1874 a byl pohřben 9. ledna. W. se musel po příchodu do Návsí přizpůsobit novému prostředí s odlišnou jazykovou kulturou. Pro počáteční etapu W. činnosti je málo zpráv, jeho práce literární, pedagogická i skladatelská se rozvíjí hlavně od konce 30. let, kdy se mu stal inspiračním zdrojem zejm. písemný kontakt s Janem Kollárem a i s morav. obrozenci Aliosem Vojtěchem Šemberou a Janem Helceletem. Jejich lidovýchovné úsilí bylo W. vzorem, pro poučení a zlepšení soc. postavení šířil ve svém okolí časopisy (Moravsko - slezský časopis pro lid, Květy) i rolnické kalendáře (Rozumný rolník). W. se angažoval v boji proti alkoholismu, 1844 připravil práci Zaraza gorzałki, varující před tímto nebezpečím. Velkou pozornost i jako místní školský dozorce věnoval školství, k jeho povznesení měly přispět W. učebnice - pol. Mały Rachownik a čes. Základy rozpočtů vysvětlené řečí přesnější, o jejichž vydání marně usiloval. Úspěšným byl v národopisné tvorbě, kterou rozvíjel zejm. pod Šemberovým vlivem. Napsal řadu národopisných pojednání, nejst. z nich z r. 1842 s názvem Jarmark, zachované v Šemberově pozůstalosti, zachytilo obraz jablunkovského výročního trhu. První W. uveřejněná práce Beseda kávová, námětově shodná s pozdější prací Boženy Němcové, se kriticky obrací proti odnárodňujícímu se jablunkovskému měšťanstvu. Za nejlepší je pokládána práce Sanitráři, líčící obraz příslušníků v polovině 19. stol. ve Slezsku prosperujicího řemesla. Slov. národopisný námět zpracoval W. v črtě Horal a drotar. Zajímavý národopisný materiál poskytují také W. zprávy o průběhu tzv. hladových let, které zasílal do Květů. Záznam ústního podání dokumentuje pověst Čertovi se dílo nedaří a rukopisně zachovaný Ondraszek. W. se věnoval také sbírání slez. lidových písní. Jádrem W. skladatelské činnosti jsou chorální čtverozpěvy k Třanovského Cithaře sanctorum. Zabýval se také tvorbou hudebních příruček (Sbor zpěvný, 1843), šířených zřejmě jen v opisech. Spis Zásady hudby měl dát základ novému českému názvosloví, je otázkou, zda byl dokončen. W. je čelnou obrozeneckou osobností na Těšínsku, rozvíjející v duchu slovanské vzájemnosti literární, filologickou, hudební i lidovýchovnou činnost; polit. nepřipravenost a kulturní izolovanost přispěly k její poměrně malé úspěšnosti.

Literatura:Biografický slovník Slezska a severní Moravy. - D. 2. Opava - Ostrava, Optys - Ostravská univerzita, 1994. 143 s
Social Media Auto Publish Powered By : XYZScripts.com