Příjmení:Pindór
Jméno:Jan
Titul:ThDr.
Pseudonym:
Datum narození:1852-12-05
Datum úmrtí:1924-12-29
Místo narození:Horní Lištná (okr. Frýdek-Místek)
Místo úmrtí:Cieszyn (Polsko)
Místo působení:Těšín, Vídeň, Lipsko
Vymezení:evangelický duchovní, překladatel náboženské literatury
Kategorie: kultura, veřejná činnost,
Život:

Byl synem rolníka Jana a Heleny, roz. Koziołové (bratr Józefa). Po ukončení lidové školy ve svém rodišti studoval 1865-1873 na evangelickém gymnáziu v Těšíně. 1873-1876 absolvoval teologická studia ve Vídni a v Lipsku. Studium teologie ukončil disertační prací O naturze ludzkiej i boskiej Jezusa Chrystusa, 1876 byl promován ThDr. První praktickou církevní zkoušku složil v lednu 1877 ve Vídni, druhou pak v červnu t. r. v Bílsku, kde měl začít svou duchovní kariéru. Rozhodnutím círk. úřadů byl však přeřazen do Těšína, kde 14. 10. 1877 získal ordinaci na místo třetího faráře místního ev. sboru. Byl populárním a oblíbeným kazatelem, a to jak u pol. evangelíků, tak i u Němců. Od založení Towarzystwa Ewangelickiej Oświaty Ludowej v 1881 byl P. jeho aktivním členem. 1895-1903 byl proti vůli svého nadřízeného C. T. Haase učitelem ev. náboženství na pol. gymnáziu v Těšíně. Po smrti C.T. Haase v 1909 se stal prvním farářem těšínského ev. sboru. 1888 kandidoval P. na funkci slez. seniora a 1911 na morav.-slez. superintendenta. V obou případech byl neúspěšný. P. byl prvním slez. ev. duchovním, který navázal kontakty s protest. církvemi na Západě. 1889 byl ve Švýcarsku, později absolvoval další cesty do USA a Anglie. Získané poznatky se snažil aplikovat ve svém rodném kraji. Byl zastáncem protialkoholického hnutí, při ev. sborech zakládal spolky střídmosti (związki trzeźwościowe). Vypracoval nové metody výchovy ev. mládeže. Pro děti zavedl tzv. nedělní besídky (szkółki niedzielne). Zkušenosti ze svých zahr. cest shrnul ve vzpomínkách, které vydal tiskem: Wspomnienia z podróży do Ameryki (1894). 1906 byl při pohřbu v Koňakově (okr. Karviná) zasažen bleskem, což mu způsobilo trvalé zdravotní následky (při tragédii zahynulo tehdy 13 lidí). Po této události byl nucen omezit své misijní aktivity. V započatém díle pokračovali ml. duchovní - především Karol Kulisz. V souvislosti s kázáním, které 27. 1. 1915 přednesl u příležitosti narozenin císaře Viléma II., byl prezidentem Nejvyšší církevní rady (Oberkirchenrat) ve Vídni Wolfgangem Hassem poslán do penze (1. 10. 1915). Oficiálním důvodem jeho odchodu byl špatný zdravotní stav. Po skončení 1. sv. války mu varšavský biskup Juliusz Bursche nabídl místo v kolonii popolštěných holand. emigrantů v Nejdorfie. Zde působil až do prosince 1924, kdy ho zastihla mozková mrtvice. V těžkém zdravotním stavu byl převezen do Těšína, kde koncem t. r. zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově. Od 1878 byl P. ženat s Helenou Kupferschmidovou. Z manželství se narodila dcera Eleonora (* 1879) a syn Karol (* 1881), pozdější polský diplomat a konzul v Šanghaji. Vedle duchovní činnosti proslul P. jako spisovatel a překladatel. Své rozsáhlé překladatelské dílo zahájil překladem práce Historia Reformacji XVI wieku (1883) švýcarského teologa Marle d´Aubignea. Přeložil i díla jiných významných myslitelů a teologů: např. Thomase Kempise O naśladowaniu Chrystusa (1890), Richarda Bextra Księga o wiecznym odpoczywaniu zbawionych (1893), T. W. Talmageho Kazania o Ziemi Świętej (1895), J. A. Komenského Labirynt świata i raj serca (1914) a mnoho jiných. Z vlastní tvorby nejvýznamnějším dílem byl Pamiętnik (1932 posmrtně upr. a vydal O. Michejda). Dílo Tarcza wiary ewangelickej (1884) vyvolalo ostrou kritiku kat. kněze Walenteho Szebesty, který své kritické názory shrnul v polemické práci Tarcza wiary katolickiej (1887). Své drobné práce publikoval těšínském ev. tisku Przyjaciel Ludu a Poseł Ewangelicki.

Literatura:Biografický slovník Slezska a severní Moravy. - D. 10. Ostrava, Ostravská univerzita 1998. 182 s.; Gamrot, Cz.: Pastor Jan Pindór nieprzeciętna postać z przełomu wieków. In: Zwrot, 2017, č. 2, s. 40-41